neděle 19. června 2011

Jak mě podmínečně vyloučili

Jak jsem slíbil, pokusím se tady pěkně popořádku popsat, jak a proč jsem byl podmínečně vyloučen ze školy, přestože se pokusím co nejvíce informací doložit přesně, je možné, že se některé věci neodehrávaly v takovém pořadí, v jakém je napíšu.

„Mohla byste už Leu přestat takhle prcat?“

Tohle jsem řekl na začátku druháku naší nenáviděné výtvarkářce, paní M. Uznávám, že je to trochu drsné vyjádření, ale kdo to viděl, ví, že bylo dost na místě. Kontext? Paní M. se k nám chovala jako k podřadné rase, nebo co, nezlobte se, ale pokud nesnášíte děti nebo adolescenty, neučte je. Neustále nás neprávem osočovala, že jí děsně lžeme, řvala na nás a zkrátka byla to dost hustá kráva.

Na jedné hodině jsme měli nakreslit nebo namalovat už ani nevím co, myslím že to byla budova z budoucnosti. Spolužačka Lea nakreslila něco, co se podobalo obydlí Luka Skywalkera na planetě Tatooine (alespoň tak nějak jsem to interpretoval já sám) s vysvětlením, že si prostě myslí, že v budoucnosti budou budovy takto vypadat. Paní M. se to šeredně nezamlouvalo a začala vřískat celá rudá, co si to jako Lea myslí, zkrátka celkem nepřiměřené rodeo od člověka, který evidentně není psychicky v pořádku. Lea vypadala, že se z toho složí a ostatní spolužáci jen stáli a koukali do země. Musel jsem to říct. Je pravda, že by bylo asi vhodnější a více cool něco jako: „Paní profesorko, byla byste tak laskavá, ztišila se a začala s Leou komunikovat na úrovni?“ To bych asi zkusil říct dneska, každopádně tehdy jsem řekl větu z nadpisu.

To obrátilo veškerý hněv paní M. na mou osobu a vyvolalo v řadách spolužáků nejdřív zděšené óóó a pak salvu smíchu. Každopádně já jsem byl označen za nevychovaného sprostého spratka a blablabla. Na to jsem, podotýkám klidně (na to mám svědky), odvětil, že ji to rád vysvětlím, až na nás přestane křičet. Její výbuch „Já na vás ale nekřičim!“ si pamatuji dodnes, potom, co nechala spolužáky hlasovat, jestli křičí (WTF?), bylo jednohlasně rozhodnuto, že ano (pravda, pár srabů se zdrželo), se trochu uklidnila a já ji vysvětlil, že opravdu neznám vhodnějšího slova pro to, co předváděla, než je slovo prcat.

Následovala klasická věta: „Půjdete se mnou do ředitelny,“ kterou jsem ale slyšel na základní škole častěji než pozdravení. Paní M. jsem vysvětlil, že dnes tedy určitě ne, že je za chvíli konec poslední hodiny a mám pak domluvenou lékařku (což byla pravda,ale až za pár hodin), ale že jestli se jí to hodí zítra, nemám s tím problém. To ji uzemnilo natolik, že jsem odkráčel pryč, rovnou za třídím, kterému jsem prozřetelně vše řekl dříve, než to mohla udělat ona. Ten se mi vysmál a řekl, že jsem asi debil, ale celkově to vzal jako chlap.

Později proběhlo ještě pár mírnějších konfliktů, kdy mě prakticky bezdůvodně vyhodila ze třídy a já prohlásil něco ve smyslu: „Nechcete někdo jít se mnou?“ A šlo se pryč. Paní M. byla odejita ze školy, údajně proto, že někde našla jinou nabídku a události vyšuměly. Následující události s tím naprosto nesouvisejí. Prozatím.

Konečné řešení drogové otázky

O mnoho měsíců později našel někdo z profesorského sboru týpka z ročníku, jak na hajzlech váží 13 gramů marihuany, což vedení školy považovalo za větší než malé množství a týpek byl také odejit z prestižního gymnázia. Nesouvisle na tom jsme psali na češtině, kterou nás učila ze školy sotva vylezlá ženská, slohovou práci na téma „Co bych si koupil za 250 korun.“ Nevím, za kolik se dá dneska na ulici koupit gram hulení, ale tehdy to bylo právě těch 250. To by nebyli šestnáctiletí haranti, aby se nenašel jeden, který napsal, že by si koupil přesně tohle (podotýkám, že já jsem to nebyl). Mladá akční učitelka slohou práci odnesla na stoleček přímo ke starý a ta si dala dohromady, že jedna a jedna je jedenáct, a začla řešit. Naprosto neznámou metodikou bylo vytipováno asi šest až osm žáků naší třídy, kteří byli obviněni, že užívají a na škole dealují drogy.

Nezastírám, že se na škole hulilo, ono se doopravdy hulilo dost. Rozhodně se nijak zvlášť nedealovalo, pokud se za to nepovažují hromadné nákupy nebo posílání brka kolem dokola. Fascinující bylo, že průnik množiny hulících a množiny obviněných byl naprosto minimální. Pokud ve třídě hulilo pravidelně pět lidí a nepravidelně dalších deset, vybralo vedení školy asi tři z nich a zbytek byli „nefeťáci“, z nichž jedna slečna snad ani nevěděla, že se ve třídě hulí. Každopádně jsem byl obviněn také (jestli právem, to posuďte sami podle následujících odstavců).

V pátek 25. 1. 2008 jsme byli po jednom pozývání do ředitelny, kde nám bylo řečeno, jací jsem feťáci a že v průběhu vyučování užíváme drogy a blablabla, pokud se nepřiznáte, bude to horší. Vše jsem popřel. Na stole byla krabička s močovým testem na drogy Multipanel M3 (na THC, metamfetaminy a opiáty), byl jsem dotázán, jestli bych při aplikování tohoto testu vyšel negativně, řekl jsem že rozhodně, ať mi ho klidně teď hned na místě udělají a doplnil jsem, že v takovém případě budou muset vyžádat souhlas od mých rodičů, protože jsem nezletilý, a zeptal jsem se, jestli jim mám zavolat. Test mi nebylo umožněno použít a bylo mi řečeno, že ze své dobré vůle nám paní ředitelka dává měsíc k tomu, abychom přestali fetovat a pak nám test dá. Ještě jsem byl dotázán, jestli vím o někom, kdo hulí, na to jsem popravdě odpověděl, že vím, když se mě ptala kdo, řekl jsem jí, že to za žádných okolností neřeknu a ona že nemá prostředky k tomu, donutit mě to říct.

Nakonec, jen tak mimochodem, jsem byl informován o podmínečném vyloučení ze školy, když jsem se ptal, za co to je, je to za to, že jsem feťák. Chvíli jsem se marně bránil, ale s rozhodnutím udělat si ještě dnes drogový test pod dohledem lékařky jsem odešel. Než jsem se dostal domů, vše bylo paní ředitelkou sděleno telefonicky mé mámě, která naštěstí není tak blbá, jak si o ní vedení školy myslelo, a uvěřila mojí verzi, navíc byla dojatá tím, že jsem sám přišel s tím, že chci ještě ten den podstoupit test Multipanel M3, bohužel v lékárnách ho měli až na objednávku a tak jsem test podstoupil pod dohledem mé dětské lékařky až v pondělí 28. 1.

Tento negativní nález byl ještě ten den elektronicky doručen paní ředitelce, která jeho přijetí potvrdila. O to větší bylo překvapení, když mámě domů přišel od školy dopis a v něm papír o mém podmínečném vyloučení ze školy ze dne 25. 1. Jako důvod vyloučení na papíře stálo:

Žák nedodržel preambuli a podmínky $2 část I. Povinnosti žáků stanovené školním řádem platným od 1. 9. 2007.

Školní řád z té doby k tomu uvádí (preambule):

Řád předpokládá, že žáci gymnázia chápou smysl svého studia na výběrové škole a řídí se obecně přijímanými zvyklostmi soužití mezi lidmi. Účelem školního řádu je vytvořit dobré podmínky pro plynulý chod školy a vzájemnou součinnost všech účastníků školního života.

Bod dvě v čísti I. Povinnosti žáků:

Žáci jsou povinni dodržovat školní řád a plnit pokyny pedagogických i nepedagogických pracovníků školy vydané v souladu s právními předpisy a školním řádem.

Jestli jste z toho moudří, já tedy ne. Šel jsem okamžitě za ředitelkou, která popřela veškerá drogová obvinění. Podmínečně vyloučen jsem od začátku za incident s paní M., která kvůli mně opustila školu. Paní zástupkyně si mě odvedla stranou, řekla mi, že jsem grázl a že jestli se odvolám, nemusel bych taky ve čtvrťáku odmaturovat. Tak jsem se neodvolal.

V květnu nebo v červnu (původně to mělo být měsíc po obvinění) jsme nakonec stejně podstoupili drogový test Multipanel M3, v poliklinice Na Dlouhém lánu. Přítomná zdravotní asistentka nás po všeobecné negativní reakci odváděla se slovy: „Tentokrát vám to prošlo,“ dva spolužáci mě museli držet, abych ji nenakopal do zadku.

22 komentářů:

  1. Tak tenhle blog me bude bavit:D Jen tak dal a uz ted se tesim na dalsi post.

    OdpovědětVymazat
  2. Dík :) Asi to bude židličková událost ze základky.

    OdpovědětVymazat
  3. No nakonec jsi možná dobře udělal, že jsi mě neposlechl, když jsem ti radil odvolat se a oznámit vše na školní inspekci. Ale přecejenom mi bylo líto nebránit se všemi dostupnými prostředky.

    Příběhy z dotyčného ústavu z let po mém odchodu jsou dost podobné těm z filmů o době komunistické.

    OdpovědětVymazat
  4. Kolikrat ja jsem chtel vsechno resit vsemi dostupnymi prostredky.. ale nikdy jsem si to nelajsnul, protoze jsem vedel, ze by me to stalo dalsi problemy na navazujicim ustavu.

    OdpovědětVymazat
  5. Přisadím si takovými drobnými poznatky o dalších lidech. Třeba si to jednou přečtou a poznají se.

    Pamatuju si ze stejného ústavu jednu francouzštinářku, která hned na začátku školy řekla kolik nás bude stát učebnice, a rovnou na to vybrala peníze, že nám udělá hromadnou objednávku. To by od ní bylo celkem hezké, aspoň jsme nemuseli shánět sami, ale...

    Slova typu „šest stovek, to dneska vůbec nic není“, to pro mě, člověka z rodiny, kde tři lidi žili zhruba z deseti tisíc měsíčně, bylo něco, na co jsem nedokázal ani zareagovat.

    Tato dáma měla jedno velké specifikum. Ačkoli jsme kvůli ní investovali hromadu peněz do učebnice, asi jí nebyla dost dobrá. Prakticky pořád jsme pracovali s okopírovanými listy z jiných učebnic. Těch okopírovaných listů bylo tolik, že by se mi asi ani nevešly do tašky, kdybych je svědomitě nosil.

    Co na tom bylo nejhorší, dotyčná se pravidelně snažila na nás vynutit obdiv a vděčnost za vše, co po nás dělá. Na jejích hodinách jsem se nikdy nic zajímavého nenaučil.

    No a co mě úplně fascinovalo, bylo že si na chodbě každou chvíli vybírala studenty, kteří měli zrovna v plánu úplně něco jiného, a volala si je do kabinetu, ať jí pomůžou. Mě si stihla vybrat možná dvacetkrát, většinou na něco jako nošení televizí a jiných věcí.

    No, kde kdo z učitelů si půjčoval studenty na různou pomoc, ale nikdo z nich se při tom tak přiblbe neusmíval, a narozdíl od této dámy se zmohli aspoň na to slůvko „děkuju“, když člověk odcházel.

    Jí bylo zatěžko alespoň zamumlat nějakéto poděkování.

    OdpovědětVymazat
  6. Zidlickova udalost ze zakladky? To mi to ale nejdriv budes muset poslat k autorizaci :D
    S pozdravem
    Pan co malem dostal zidli

    OdpovědětVymazat
  7. S pí. M. jsem měl také tu čest, naštěstí díky tobě jen půl roku :D Těším se na další příběhy

    OdpovědětVymazat
  8. Jeste teda k pani M. - Mam pocit ze ji nenavidela uplne cela skola, ale nase trida s ni vychazela naprosto v pohode, za celou dobu na nas rvala snad jenom jednou (Meli jsme ji na vytvarku, takze 15 lidi, z toho jedna ticha holka, ktera vybuchuje jen kdyz ji nekdo vytoci). Nicmene tim nechci poprit jediny slovo ktery tu zaznelo, protoze verim tomu, ze se to stat mohlo:D Navic vim neco i o jejim pusobeni na dalsim ustavu, ale to bych tu radeji nerozebiral:D

    OdpovědětVymazat
  9. z ty citovany preambule vychazi jedine - "zak je povinen drzet hubu a krok"...jinak hadat se s vedenim skoly nema zadnej vyznam, mysli si co chces a hotovo. Jedno podminecny vylouceni (na rok a jeste kombinovany s 3 z chovani) jsem behem svojich stredoskolskej let taky dostal, lezi mi doma v sanonu a ted na to vzpominam a tlemim se. Stejne se to nikam nepise

    OdpovědětVymazat
  10. No tak s Tebou sa človek na škole určite nenudil :D Takých bláznov profesorov, tak to by som aj ja mal problém sa udržať. Gratulujem a zkladám pomyselný klobúk.

    OdpovědětVymazat
  11. Teď si ještě vzpomínám na jednu nejmenovanou učitelku ZSV, která nadhodila při hodině zajímavý problém:

    „Všichni víme, že kočka má čtyři nohy, kráva má čtyři nohy, z toho by mělo logicky vyplynout, že kočka je kráva. Přitom to tak není.“

    Začátek zajímavý, známý paradox... ale já měl ten špatný nápad se zeptat: „A co je na tom teda logického“. A od té chvíle se to motalo a motalo... a vybruslit už se z toho nezvládlo. Zakončila to slovy:

    „Nojo vás programátory ta filosofie vůbec nezajímá.“

    Hodiny nudné a nezajímavé, a filosofii jsme si holt museli vyřizovat o přestávkách a nebo si hodiny oživit sami (o to jsem se u nás ve třídě staral nejvíc já s Davidem Čelikovským).

    K dobru ji ale přidám, že mě ochotně vzala s jinou třídou na výlet do Terezína :).

    OdpovědětVymazat
  12. No když to vezmu kolem a kolem, tak za mě se ti učitelé ještě docela drželi a že jsme měli ty lepší (nebo v lepší náladě). Tenkrát mi přišlo, že se mnozí z nich neumějí chovat, ale to co jsem slyšel s těch dalších let, to se nedá srovnávat :D.

    Tehdejší zástupkyně, co mě vůbec neznala, která mi na chodbě oznámila, že se diví, že mam dobré umístění v anglické soutěži, mi přišla jako dostatečně velká kráva :).

    Jj, postarší obtloustlý angličtinář mi dal trojku s AJ na vysvědčení prostě protože se blbě vyspal... když na nás celý rok mluvil česky a povídal o tom, jak se rozrůstaj číňani (a za ty hodpodské kecy pobíral sice nevelký učitelský plat... ale co by za to dali jiní hospodští povaleči, že?)

    OdpovědětVymazat
  13. V mnohém mi to připomíná moji historku z gymplu, kdy jsem byl také podmíněně vyloučen. Stejně tak v mé historce hrají roli arogantní vedení školy, test na drogy a „nedoporučení“ odvolání se :-) Když tak jsem to popsal ve své povídce GanjaStory http://ganjastory.jimmyhayek.cz/ ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. To jsem četl, problém je, že tys přišel do školy s očima jak angorák, já jsem nic takového neudělal.

    OdpovědětVymazat
  15. jo tahle paní M., to jsem docela rád, že jsem měl hudební, tedy multimediální, výchovu s panem P. :)

    ale jinak docela drsné, až se mi nechce věřit, kolik věcí okolo mě mi během dob mého studia unikalo

    OdpovědětVymazat
  16. Držím palce ať vydrží pevné nervy, já bych po maturitě tu školu zažaloval, vyvraždil a podpálil :) Néé li dřív...

    OdpovědětVymazat
  17. Je to celkově psáno hodně otevřeně, ale to je účelem a podle prozatímních reakcí je to tak správně. Držím palce...

    OdpovědětVymazat
  18. Rad jsem si pocetl...diky za oziveni vzpominek z me stredni skoly pred X lety.

    OdpovědětVymazat
  19. Hmm, hezky píšeš, házím do RSS čtečky. :)

    OdpovědětVymazat
  20. Tak to je velmi dobrý příběh. Asi celou dobu jsem kroutil hlavou, na druhou stranu mě to nepřekvapuje, jelikož "pedagog" je nemoc, ne povolání. V tom posledním odstavci bych se už neudržel, a asi jí řekl, že jestli já jsem feťák, tak ona je ku*va ;-) Jinak hezky napsáno, také si dávám do RSS čtečky.

    OdpovědětVymazat
  21. Ja podminecne vylouceni dostanu cca za tyden, momentalne ho skola projednava. A za co? No, to vite, jsem taky fetak. Na vylete jsem byl (podotykam, ze jednou) pristizen ucitelem s cigaretou v ruce - okamzite mi rekl, ze navrhne, abych dostal podminecne vylouceni. Nic jineho tomu nepredchazelo, problemy se mnou byvaji minimalni.

    Premyslim, zda to resit (tzn. branit se) nebo to ignorovat. To podminecne vylouceni samo o sobe me tak netrapi, ale kdyz vezmu v uvahu, ze nekolik minut pred tim, nez me ten ucitel vyhmatl, se venku motaly hloucky totalne ozralych lidi a kdyby se dival poradne, meli by podminecne vylouceni 3/4 lidi, tak mam proste chut se branit. To uz nemluvim o tom, ze tam popijel i jisty ucitel a nijak se tim netajil.

    Mozna nekdy napisu na blog, jak to cele probihalo.

    OdpovědětVymazat