Jak mě podmínečně vyloučili

Jak jsem slíbil, pokusím se tady pěkně popořádku popsat, jak a proč jsem byl podmínečně vyloučen ze školy, přestože se pokusím co nejvíce informací doložit přesně, je možné, že se některé věci neodehrávaly v takovém pořadí, v jakém je napíšu.

„Mohla byste už Leu přestat takhle prcat?“

Tohle jsem řekl na začátku druháku naší nenáviděné výtvarkářce, paní M. Uznávám, že je to trochu drsné vyjádření, ale kdo to viděl, ví, že bylo dost na místě. Kontext? Paní M. se k nám chovala jako k podřadné rase, nebo co, nezlobte se, ale pokud nesnášíte děti nebo adolescenty, neučte je. Neustále nás neprávem osočovala, že jí děsně lžeme, řvala na nás a zkrátka byla to dost hustá kráva.

Na jedné hodině jsme měli nakreslit nebo namalovat už ani nevím co, myslím že to byla budova z budoucnosti. Spolužačka Lea nakreslila něco, co se podobalo obydlí Luka Skywalkera na planetě Tatooine (alespoň tak nějak jsem to interpretoval já sám) s vysvětlením, že si prostě myslí, že v budoucnosti budou budovy takto vypadat. Paní M. se to šeredně nezamlouvalo a začala vřískat celá rudá, co si to jako Lea myslí, zkrátka celkem nepřiměřené rodeo od člověka, který evidentně není psychicky v pořádku. Lea vypadala, že se z toho složí a ostatní spolužáci jen stáli a koukali do země. Musel jsem to říct. Je pravda, že by bylo asi vhodnější a více cool něco jako: „Paní profesorko, byla byste tak laskavá, ztišila se a začala s Leou komunikovat na úrovni?“ To bych asi zkusil říct dneska, každopádně tehdy jsem řekl větu z nadpisu.

To obrátilo veškerý hněv paní M. na mou osobu a vyvolalo v řadách spolužáků nejdřív zděšené óóó a pak salvu smíchu. Každopádně já jsem byl označen za nevychovaného sprostého spratka a blablabla. Na to jsem, podotýkám klidně (na to mám svědky), odvětil, že ji to rád vysvětlím, až na nás přestane křičet. Její výbuch „Já na vás ale nekřičim!“ si pamatuji dodnes, potom, co nechala spolužáky hlasovat, jestli křičí (WTF?), bylo jednohlasně rozhodnuto, že ano (pravda, pár srabů se zdrželo), se trochu uklidnila a já ji vysvětlil, že opravdu neznám vhodnějšího slova pro to, co předváděla, než je slovo prcat.

Následovala klasická věta: „Půjdete se mnou do ředitelny,“ kterou jsem ale slyšel na základní škole častěji než pozdravení. Paní M. jsem vysvětlil, že dnes tedy určitě ne, že je za chvíli konec poslední hodiny a mám pak domluvenou lékařku (což byla pravda,ale až za pár hodin), ale že jestli se jí to hodí zítra, nemám s tím problém. To ji uzemnilo natolik, že jsem odkráčel pryč, rovnou za třídím, kterému jsem prozřetelně vše řekl dříve, než to mohla udělat ona. Ten se mi vysmál a řekl, že jsem asi debil, ale celkově to vzal jako chlap.

Později proběhlo ještě pár mírnějších konfliktů, kdy mě prakticky bezdůvodně vyhodila ze třídy a já prohlásil něco ve smyslu: „Nechcete někdo jít se mnou?“ A šlo se pryč. Paní M. byla odejita ze školy, údajně proto, že někde našla jinou nabídku a události vyšuměly. Následující události s tím naprosto nesouvisejí. Prozatím.

Konečné řešení drogové otázky

O mnoho měsíců později našel někdo z profesorského sboru týpka z ročníku, jak na hajzlech váží 13 gramů marihuany, což vedení školy považovalo za větší než malé množství a týpek byl také odejit z prestižního gymnázia. Nesouvisle na tom jsme psali na češtině, kterou nás učila ze školy sotva vylezlá ženská, slohovou práci na téma „Co bych si koupil za 250 korun.“ Nevím, za kolik se dá dneska na ulici koupit gram hulení, ale tehdy to bylo právě těch 250. To by nebyli šestnáctiletí haranti, aby se nenašel jeden, který napsal, že by si koupil přesně tohle (podotýkám, že já jsem to nebyl). Mladá akční učitelka slohou práci odnesla na stoleček přímo ke starý a ta si dala dohromady, že jedna a jedna je jedenáct, a začla řešit. Naprosto neznámou metodikou bylo vytipováno asi šest až osm žáků naší třídy, kteří byli obviněni, že užívají a na škole dealují drogy.

Nezastírám, že se na škole hulilo, ono se doopravdy hulilo dost. Rozhodně se nijak zvlášť nedealovalo, pokud se za to nepovažují hromadné nákupy nebo posílání brka kolem dokola. Fascinující bylo, že průnik množiny hulících a množiny obviněných byl naprosto minimální. Pokud ve třídě hulilo pravidelně pět lidí a nepravidelně dalších deset, vybralo vedení školy asi tři z nich a zbytek byli „nefeťáci“, z nichž jedna slečna snad ani nevěděla, že se ve třídě hulí. Každopádně jsem byl obviněn také (jestli právem, to posuďte sami podle následujících odstavců).

V pátek 25. 1. 2008 jsme byli po jednom pozývání do ředitelny, kde nám bylo řečeno, jací jsem feťáci a že v průběhu vyučování užíváme drogy a blablabla, pokud se nepřiznáte, bude to horší. Vše jsem popřel. Na stole byla krabička s močovým testem na drogy Multipanel M3 (na THC, metamfetaminy a opiáty), byl jsem dotázán, jestli bych při aplikování tohoto testu vyšel negativně, řekl jsem že rozhodně, ať mi ho klidně teď hned na místě udělají a doplnil jsem, že v takovém případě budou muset vyžádat souhlas od mých rodičů, protože jsem nezletilý, a zeptal jsem se, jestli jim mám zavolat. Test mi nebylo umožněno použít a bylo mi řečeno, že ze své dobré vůle nám paní ředitelka dává měsíc k tomu, abychom přestali fetovat a pak nám test dá. Ještě jsem byl dotázán, jestli vím o někom, kdo hulí, na to jsem popravdě odpověděl, že vím, když se mě ptala kdo, řekl jsem jí, že to za žádných okolností neřeknu a ona že nemá prostředky k tomu, donutit mě to říct.

Nakonec, jen tak mimochodem, jsem byl informován o podmínečném vyloučení ze školy, když jsem se ptal, za co to je, je to za to, že jsem feťák. Chvíli jsem se marně bránil, ale s rozhodnutím udělat si ještě dnes drogový test pod dohledem lékařky jsem odešel. Než jsem se dostal domů, vše bylo paní ředitelkou sděleno telefonicky mé mámě, která naštěstí není tak blbá, jak si o ní vedení školy myslelo, a uvěřila mojí verzi, navíc byla dojatá tím, že jsem sám přišel s tím, že chci ještě ten den podstoupit test Multipanel M3, bohužel v lékárnách ho měli až na objednávku a tak jsem test podstoupil pod dohledem mé dětské lékařky až v pondělí 28. 1.

Tento negativní nález byl ještě ten den elektronicky doručen paní ředitelce, která jeho přijetí potvrdila. O to větší bylo překvapení, když mámě domů přišel od školy dopis a v něm papír o mém podmínečném vyloučení ze školy ze dne 25. 1. Jako důvod vyloučení na papíře stálo:

Žák nedodržel preambuli a podmínky $2 část I. Povinnosti žáků stanovené školním řádem platným od 1. 9. 2007.

Školní řád z té doby k tomu uvádí (preambule):

Řád předpokládá, že žáci gymnázia chápou smysl svého studia na výběrové škole a řídí se obecně přijímanými zvyklostmi soužití mezi lidmi. Účelem školního řádu je vytvořit dobré podmínky pro plynulý chod školy a vzájemnou součinnost všech účastníků školního života.

Bod dvě v čísti I. Povinnosti žáků:

Žáci jsou povinni dodržovat školní řád a plnit pokyny pedagogických i nepedagogických pracovníků školy vydané v souladu s právními předpisy a školním řádem.

Jestli jste z toho moudří, já tedy ne. Šel jsem okamžitě za ředitelkou, která popřela veškerá drogová obvinění. Podmínečně vyloučen jsem od začátku za incident s paní M., která kvůli mně opustila školu. Paní zástupkyně si mě odvedla stranou, řekla mi, že jsem grázl a že jestli se odvolám, nemusel bych taky ve čtvrťáku odmaturovat. Tak jsem se neodvolal.

V květnu nebo v červnu (původně to mělo být měsíc po obvinění) jsme nakonec stejně podstoupili drogový test Multipanel M3, v poliklinice Na Dlouhém lánu. Přítomná zdravotní asistentka nás po všeobecné negativní reakci odváděla se slovy: „Tentokrát vám to prošlo,“ dva spolužáci mě museli držet, abych ji nenakopal do zadku.