neděle 19. června 2011

Čtyři léta na prgacím gymplu

Nedávno tomu byl rok, co jsem úspěšně odmaturoval. Chodil jsem na gympl zaměřený na programování. K čemu to bylo?

Hned na úvod bych rád poznamenal, že v článku z principu neuvedu jméno školy, kterou jsem navštěvoval, přestože ho mnozí znáte a přestože je podle tohoto blogpostu dohledatelný. Jestli vás to zajímá, zjistíte to, dokonce i na některém z odkazů. Neuvádím ani jména vyučujících, abych nebyl zažalován za pomluvu a podobně :)

Výběr školy

Když se blížil konec základní školy (2006), zamýšlel jsem se nad výběrem školy střední. Věděl jsem, že na všeobecný gympl nechci, protože bych se učil dějepisy, zeměpisy a jiné pisy, dokud bych se neupisil. Na průmku se mi taky nechtělo, protože bych musel něco dělat, což nemám rád, poněvadž jsem nemocný. Nakonec jsem objevil Ameriku, existují totiž gymply se zaměřením. Výborně, to je přesně něco pro mě. Šeredně jsem se mýlil, ve skutečnosti jsem se upisil a ještě k tomu jsem musel něco dělat.

Patrně tušíte, že jsem si nakonec vybral gymnázium s oborem programování. Proč ale právě to. Inu již na svůj nízký věk jsem obstojně kódil hatlamatilku, celkem jsem si dával PHPéčko a používal jsem Linux, táta dělal do sítí, takže jsem viděl i trochu do toho. Jak jsem později zjistil, do naši jedné programátorské třídy (31 pseudoprogramátorů) se dostalo asi pět a půl osob, které měly lepší nebo srovnatelný základ. Zbytek šel na programování, protože „dělám ráda s počítačem“. Ano, byly tam i dívky.

Podle webu školy jsem se dozvěděl, že profilujícími předměty oboru jsou informatika a výpočetní technika, matematika, fyzika a anglický jazyk. U posledního bylo uvedeno, že se to vyučuje s důrazem na obor, pochopil jsem to tak, že se budeme učit technickou angličtinu a mj. matematické a fyzikální termíny, což se mi líbilo, protože jsem dokončoval jazykovku a anglicky jsem uměl na svůj věk velmi dobře mluvit i psát nebo číst, ale pouze všeobecně.

Dostal jsem se na prestižní gymnázium

Na termín prestižní gymnázium si dávejte bacha, to je asi jako bělejší bílá. Všechny gymply sami sebe označují za prestižní, ale nikdo to o nich neví. Nikde není definováno, co to znamená, a nakonec zjistíte, že vaši školu sice zná plno lidí, ale jen proto, že kolem ní chodí do Delvity. Nakonec jsem si tedy podal přihlášku na prestižnější (hehe) ze dvou pražských programovacích gymnázií. Nevím, jak to je teď, ale předtím se (teprve druhý rokem) mohla podat přihláška pouze na jednu střední školu.

Škola otevírala v ročníku pět tříd: dvě humanitní (humáči), dvě přírodovědné (saláti) a jednu programovací (tlačmeni). Přijímací zkoušky se skládaly ze tří částí: čeština (nikoli literatura), matematika a obecně studijní předpoklady (nebo všeobecný přehled nebo kýho výra). Člověk musel patřičně zaperlit ve všech částech, takže nestačilo oslnit matikou (což jsem měl původně v plánu), ale muselo se oslňovat i češtinou (tady plán mírně troskotal), óespéčka jsem bral jako pouhou formalitu. Naštěstí škola nabízela od ledna přípravné kurzy za rozumnou sumu, takže jsem se přihlásil nakonec raději i na matiku, což se ukázalo být velmi dobrým rozhodnutím.

Na rozdíl od přípravek na Zatlance, kam se chodila většina mých základoškolských spolužáků připravovat na přijímačky na jinou školu, byly přípravky na mém vybraném gymplu šité na míru vlastním testům. Nenaučil jsem se tedy mnohé látce, jak v češtině tak v matice jsem totiž už na přípravkách válel :) Důležité bylo řešení typových příkladů a seznámení s formou testu, na přijímačkách mě pak už nic nezaskočilo a snad jediný zásek nastal u óespéček, když jsem nevěděl, kdo je eurokomisař – upřímně mi to bylo, je a vždy bude úplně jedno, protože cokoli začíná slovem euro, je pro mě zlem. Mimochodem, byl to pan Špidla, což pouze potvrzuje předchozí tvrzení.

Přestože obsah testů byl pro všechny obory stejný, hlásili se uchazeči o studium na konkrétní obor a soupeřili pouze v daném oboru mezi sebou. Toto řešení je naprosto debilní, protože na programování se hlásilo asi 45 lidí (brali jich 30), ale například na přírodovědný obor se jich hlásilo něco kolem dvou set sta (brali jich 60). Z logiky věci je patrné, že někteří z těch, kteří se dostali do programovací třídy, by se do té přírodovědné nikdy nedostali. Tento systém byl od té doby několikrát změněn.

Rozřazovací testy

Ještě před začátkem studia proběhly rozřazovací testy z angličtiny, němčiny (respektive druhého cizího jazyku) a informatiky. To mě potěšilo, protože jsem doufal, že mi to umožní navázat v některých věcech tam, kde jsem předtím skončil.

Němčina

Jako druhý cizí jazyk jsem si volil mezi němčinou, francouzštinou a ruštinou. Přestože němčinu bytostně nesnáším, učil jsem se ji už na základce a nechtěl jsem to celé zahodit a začít se učit nový jazyk. Testu jsem záměrně věnoval velmi malou pozornost, nic jsem po sobě nekontroloval a tak vůbec jsem tu němčinu blil na papír, jak mě to napadlo. Záměrem bylo dostat se do horší skupiny, ale ne do té pro úplně začínající (ti test nevyplňovali vůbec). Záměr se nezdařil, dostal jsem se do té nejlepší (skupin bylo celkem tři, jedna pro začínající a dvě podle úrovně).

Výuka němčiny probíhala crossoborově, naše skupina byla složena z humáčů, salátů i tlačmenů. Učitel s námi v první hodině diskutoval o tom, co už umíme a kde jsme skončili na základní škole. K mému velmi příjemnému překvapení naše patnáctičlenná skupina skončila na základce do jednoho tam, kde já, a mohlo se tedy rovnou navázat.

I přesto se mi podařilo projít výukou němčiny jako horký nůž máslem, mé znalosti se nikterak nezlepšily a vůbec jsem tam skoro nechodil – na předmět byla speciální třídní kniha, kterou neviděl třídní, a náš hodný a naivní učitel němčiny nechtěl omluvenky, protože si asi myslel, že si to všechno omlouváme právě u třídního. Párkrát mi hrozila doplňková zkouška, komisionální přezkoušení nebo blajbzic, ale trn z paty mi vytrhl Vlasta, který mi opravil (rozumějte přepsal) domácí slohovou práci, jejíž úroveň měla určit, jestli podobným peklem projdu, nebo ne.

Německy jsem záhy po dokončení studia úspěšně zapomněl a už nikdy víc ji nechci vidět, přesto velmi chválím rozdělení do skupin tímto způsobem.

Angličtina

U angličtiny jsem se snažil, protože jsem se nechtěl plácat v hovnech z páté třídy. Přesto bych rozřazovací test zvládl napsat na výbornou, kdybyste mě vzbudili ve čtyři ráno, jeho úroveň byla tristní (asi jako základní varianta státní maturity). Dostal jsem se do lepší skupiny, bohužel skupiny byly pouze dvě: pro debily a pro naprosté debily (rozumějte v angličtině, nechci nikoho urazit, já sám jsem debil v němčině). Na rozdíl od němčiny probíhala výuka pouze v rámci jedné třídy, což by mohlo být způsobeno důrazem na obor, kdyby se něco takového vůbec konalo. Nikdo se nikoho neptal, kde skončil, jelo se podle zaběhlých pravidel. Koupili jsme si debilní učebnice (to jsou všechny ty Headwaye a podobné) a jelo se podle unitů, každé cvičení muselo být splněno – v učebnici i v pracovním sešitě.

Paradoxem, který mě nepřestal v průběhu celého studia štvát, je fakt, že kdyby rozdělení fungovalo jako v němčině, mohlo by to být fajn, protože humanitní obor byl v angličtině dál. Všichni používali stejnou řadu učebnic, představte si, že je jejich obtížnost vyjádřena písmenem, kde A je naprostý začátečník. Naše horší skupina tedy začala v prváku s učebnicí C a ve čtvrťáku skončila s učebnicí E. My jsme začali s učebnicí D a skončili s učebnicí F. U humanitních ta horší skupina používala současně s námi stejné učebnice jako my a ta lepší začala někde u učebnice E a skončila bůh ví kde. Všechno učili stejní lidé, pouze u humanitních se předpokládalo, že mají mít angličtinu lepší, přestože jsem vedení školy opakovaně upozorňoval na fakt, že anglický jazyk je naším profilovým předmětem (s důrazem na obor).

Jediný výsledek mého neustálého tlačení na pilu byla jedna hodina, kde jsme probírali počítačová slovíčka, jako je mouse, computer, speakers, keyboard, nedostali jsme se ani ke case, processor apod., natož pak k technické angličtině a termínům z matematiky a fyziky. Při překládání KDE Edu jsem se naučil anglicky více, než za celé čtyři roky na gymplu. Ve čtvrťáku jsme se dostali asi tam, kde jsem byl v sedmé třídě, což je naprosto fatální selhání. Totálním nedostatkem však je, že toto není pouze názor můj, ale také názor většiny lidí z naší skupiny na angličtinu.

Podotýkám, že za nic z toho nemohla paní učitelka, která nás učila ráda a moc se snažila, chyba byla výše.

Rozřazovák z informatiky byl spíše dotazníkem, co už jste, jak jste, kdy jste; vzhledem k úvodu článku tušíte, že dopadl dobře. Samotné výuce programování a dalším věcem se ale budu věnovat dále.

Skladba předmětů

Protože se přece jen jednalo o gymnázium, začali jsme se vším možným, učili jsme se kromě již zmíněných předmětů samozřejmě dějiny literatury (maskované názvem český jazyk), ale také biologii, chemii, dějepis, zeměpis, základy společenských věd, dokonce i výtvarku nebo hudebku (dle vlastní volby). S přibývajícím ročníkem se některé předměty vytrácely – nejdřív výtvarka a zeměpis, pak dějepis a chemie. Z naprosto nepochopitelných důvodů jsme však až do čtvrťáku měli biologii, která byla pro mnohé z nás peklem (kvůli vyučující). Já sám jsem se nazpaměť po nocích před testy bifloval neuvěřitelné kraviny, ze kterých si samozřejmě už vůbec nic nepamatuji.

Neuvěřitelnou kravinou bylo a je ZSV, dodnes nechápu, co se v tom předmětu učilo. Naštěstí jsme ve třeťáku měli na předmět člověka, který si s námi jen povídal a pak nám rozdal jedničky nebo dvojky. Ve čtvrťáku jsme měli brát filosofii (což byla po alespoň trochu zajímavých psycho- a sociologiích neuvěřitelná sprcha) a vyučující látku probíral jen s lidmi, co chtěli ze ZSV maturovat (programátorská třída, čtyři lidi maturující ze ZSV, kde to jsme?). Neuvěřitelná otrava, kdy musíte zůstat na poslední hodinu (navíc jedinou po obědě) a hned druhý den přijít na první hodinu ráno (jinak máte v třídnici záznam), abyste seděli v zadní lavici a drželi hubu (nesmíte rušit ty čtyři lidi vepředu). Naštěstí jsem byl ve čtvrťáku plnoletý a tak jsem si psal omluvenky a na ZSV jsem si striktně hlídal 60% docházku, abych nedělal doplňkovou zkoušku. Věřte mi, i těch 60 % je dost.

S omluvenkami byla taky sranda. Když neomluvíte, máte neomluvenou hodinu a potenciální průšvih. Pokud omluvíte, nic se neděje (až na ty zkoušky při velké absenci z předmětu)... nezáleží na tom, co tam napíšete. Netroufl jsem si napsat tam, že se mi nechtělo přijít, ale myslím, že by nám prošlo i to.

Volitelné semináře

Mizející předměty jsou ve třeťáku nahrazeny volitelně povinnými semináři různých témat a zaměření. Tlačmeni mají ve třetím ročníku na výběr tyto semináře: programování. Pro srovnání, humáči a saláti jich měli na výběr deset, například přípravu na FCE (certifikát z angličtiny) – na ten jsem chtěl chodit, abych se něco anglicky třeba naučil, bylo mi to dokonce dovoleno (samozřejmě nad rámec rozvrhu), ale krylo se mi to s nějakým jiným předmětem, takže jsem měl smůlu.

V posledním ročníku jsme měli větší výběr, měli jsme si vybrat tři semináře. K dispozici jich bylo asi čtyřicet (některé se neotevřely pro nezájem), asi v tomto složení: 20 literárně historických, 15 chemických či biologických, jedna matematika pro humanitní obory, ekonomika, fyzika, deskriptivní geometrie a programování. Vyberte tři a nesekněte se, že? Zaujal mě seminář o mikrobiologii a genetice (navíc vedený skvělým člověkem), takže jsem se elegantně vyhnul deskriptívě. Kdo chce maturovat z informatiky, musí volit seminář z programování. Že to v průběhu třeťáku, kdy se semináře na čtvrťák volily, ještě nevíte? Vaše smůla. Spolužák Martin se podobně jako já rozhodl na začátku čtvrťáku, že z informatiky maturovat nebude, a chtěl se ze semináře dodatečně odhlásit a zvolit jiný. Nebylo mu to dovoleno, protože by na semináři zůstalo málo lidí, což je pitomost, protože kdyby si byl býval ten seminář nezvolil, museli by ho stejně otevřít, jinak by programátorům znemožnili maturovat. Kocourkov.

Výuka programování

Dostávám se k tomu nejdůležitějšímu a na škole tolik okrajovému, totiž k samotnému programování. Předmět informatika a výpočetní technika je vyučován na mnoha gymplech, ale u nás měl odsimulovat zároveň výuku programování a samotnou informatiku, tak jak ji měli v prváku třeba humáči.

První ročník

Hned na úvod jsme jako lepší polovina dostali naprosto pohodového externistu z FELu (dnes tuším figuruje trochu i na FITu). Druhá půlka to odskákala, protože dostala ženskou (neexternistku), která ví o programování popel. Na rozdíl od angličtiny jsme sice byli rozděleni na dvě poloviny, ale obě měly začít od začátku a probrat stejnou látku, jediný rozdíl byl v tom, že jsme měli jet rychleji, což nedává smysl, protože hodinová dotace byla u obou skupin stejná, totiž čtyři hodiny týdně (2 × v týdnu 2 × 45 minut).

Začali jsme prací v kancelářském balíku, potěšilo mě, že jsem si mohl vybrat i OpenOffice.org, nepotěšilo mě, že veškeré rady se týkají pouze Microsoft Officu, takže jsem i přes svou averzi byl nucen používat ten. Dělali jsme textové dokumenty (se styly), tabulky (se vzorci) i prezentace (prostě prezentace). K programování jsme se dostali až asi v listopadu, což se nám moc nelíbilo. Učili jsme se programovat v jazyce Pascal, což je dnes sice něco jako latina, ale jsem rád, že jsme nenaběhli na Javu nebo tak něco, protože by se to určitě líbilo pár borcům, ostatní bychom z toho asi byli dost v háji. Co mě nepotěšilo byl fakt, že jsem kódili přímo v prostředí Borland Pascalu (DOSové IDE). Základní věci jako kompilace z řádky nám nikdo nevysvětloval.

Naučili jsem se základní věci: proměnné, pole, podmínky, cykly, funkce a procedury. Ke konci roku jsme odevzdávali semestrální práci, což samo o sobě nebylo nic těžkého, bohužel k práci měla být dodána také desetistránková dokumentace, což bylo pro mnohé peklo, já sám jsem nebyl takový grafoman jako dnes. Humáči měli také semestrální práci, totiž nějakou esej na deset stránek, tedy vlastně obsahově stejně, jako naše dokumentace, jenže my jsme k tomu museli ještě psát ten program. Navíc to celé mělo děsnou šaškárnu v podobě veřejné obhajoby, což ale bylo fajn jako průprava na přednášení na LinuxAltu.

S obtížností semestrálek to bylo těžké, my z lepší, nebo chcete-li rychlejší, půlky jsme si zadávali semstrálku sami, vyučující to pouze schvaloval. Takže padaly věci jako had, tetris, já sám jsem si vybral elektronickou tabulku prvků, což nebylo žádné programování, spíš hraní si s vykreslováním znaků do terminálu.

Druhá polovina měla zadané úlohy od vyučující a náročností i rozsahem odpovídali zhruba tomu, co jsme dělali my na jedné dvouhodinovce. Posuzováni byli samozřejmě jiným metrem, než my. Na konci roku možná proběhl nový rozřazovací test, který skupinami příliš nezamíchal, ale nejsem si už jistý.

Druhý ročník

Propast mezi oběma skupinami se zvětšila prakticky na nekonečno, protože ta druhá skupina dostala ve druháku našeho externistu z FELu a celý rok opakovali prvák. My jsme dostali jiného externistu, tentokrát z matfyzu a jelo se dál v zaběhnutém řádu, některé věci už na mě byly trochu dost drsné a semestrálku (kterou už jsme mohli psát v libovolném jazyce) komentovat snad ani nebudu (modří vědí). Programování mě přestává bavit, protože ho začínáme opravdu dělat (pointry a objekty jsou v Pascalu fakt humus). Jednu dvouhodinovku jsme měli u tabule, což bylo už dost přednáškoidní. Jinak externista z matfyzu sice typický matfyzák, ale rozumí tomu dost.

Třetí ročník

Ve třetím ročníku jsme brali HTML, PHP, SQL. Nemůžu si pomoct, ale tím bych možná v prváku začal. Návaznost na předchozí učivo veškerá žádná. Učil nás naprostý debil-idiot-hovado, který nejenže neuměl učit, ale veškeré věci měl v hlavě trošku pozádu. Jeli jsme podle HTML 3.2 a PHP 3. Součástí předmětu byla i výuka základů assembleru, což ten člověk také totálně nezvládl. Fail. Neumět PHP z dřívějška, měl bych veliké problémy. Probíhali stížnosti ze stran studentů, nakonec jsme dostali týden nalévárny od dalšího pána z FITu, který mě naučil z celého ročníku za ten týden nejvíc, za což mu děkuji a těším se na něj v příštím semestru.

Příchod semináře z programování znamenal pro každého něco jiného. Horší skupina měla čtyři hodiny (oficiálně 2 × IVT a 2 × SPg) toho debila, podotýkám, že v kuse, a stejně se nic naučili. Téměř všem jsme semestrálky (zkuste si to, učitelské heslo jistě uhodnete) psali my, aby vůbec prošli do dalšího ročníku. My „lepší“ jsme měli toho debila na očích naštěstí jen 90 minut týdně a v semináři jsme pokračovali s matfyzákem optimalizací, naštěstí bez semestrálky.

Perlička na závěr, ten vůl, co nás učil, pracuje na MŠMT :(

Poslední ročník

V posledním ročníku jsme brali Unix, respektive Bash. Učil nás další borec z FELu/FITu a byla to pro mě celkem zábava, chvílemi jsem se dozvěděl i něco nového. Semestrálka se psala jen na semináři, kam jsem příliš nechodil, protože jsem z programování maturovat nechtěl, přesto jsem jednu vytvořil a dodnes jde o živý projekt.

Vedení má dlouhé vedení

Tento nápis se jednou objevil před školou (vyvedený před schody v bílé barvě a obří velikosti) a je naprosto trefný. Někdy příště povyprávím o tom, jak jsem byl podmínečně vyloučen za to, že jsem porušil preambuli školního řádu, ve které se píše, že žák má dodržovat školní řád :)

18 komentářů:

  1. Koukám, že rozřazování do jazyků je asi všude stejné. Ač jsem se němčinu učil na základce dost intenzivně už od třetí třídy a rozřazovací test na gymplu udělal do té "pokročilé" skupiny, tak jsme začínali s učebnicí pro naprosté začátečníky a jelo se hezky tempem "jedna učebnice za půl roku". I přes stížnosti u vedení to tak zůstalo do konce gymplu.

    Pídil jsem se po tom a zjistil, že je to velmi podobné všude.

    OdpovědětVymazat
  2. Jako kolega z vyssiho rocniku souhlasim s kazdym slovem, ktery tu padlo a smutne podotykam, ze situace byla jak pres kopirak. Obzvlast bych zdruraznil jazyky (dokonce jsme s Mirkem i ze stejne zakladky, takze predpokladam stejnou zalibu i znalosti z AJ, mozna bych teda jenom posunul to fatalni selhani, mam pocit ze me to neposlalo do sedme tridy, ale tak do ctvrte az pate. Diky gymplu ted anglicky koktam.) a samozrejme pisy. Je to dobre napsane.:)

    OdpovědětVymazat
  3. S některejma věcma nezbývá než souhlasit, hlavně výběr seminářů a angličtina mě fakt mrzely. Stejně tak, jako zbytečnost třetího ročníku IVT a některých pár dalších drobností. U toho IVT si myslím, že je špatná koncepce co se týče rozdělení látky a neuškodilo by mít víc předmětů s menší dotací a jet zrovna třeba to HTML paralelně se základy pascalu a hard-core matfyzácký hodiny nechat pro 4. ročník... Každopádně letos tam přišel nový zapálený externista, který se s tím snaží něco dělat a prosazuje úpravu osnov.

    Jenom abych řekl něco, co vím, jak je teďkon pro nové studenty:
    - letošní prváci tlačmeni se už neučili pascal, ale javu
    - na HTML a PHP byl letos ještě větší tragéd, který bude příští rok nahrazen
    - angličtina je nyní dělená na skupiny v rámci ročníku

    OdpovědětVymazat
  4. zdravím kolegu Mirka a spolukolegu Jirku :) na jednu stranu máte v jazycích pravdu oba, na tu druhou zas musíme všichni uznat, že v měřítku českých státních škol jsme my dopadli hodně dobře.

    Ty 4 strávené roky měly spoustu much, např. mám doteď šílenou chuť nakopat tu krávu, která nás "učila" (X)HTML a PHP ve třeťáku a s humorem vzpomínám na scénku, kdy se do ní za nepřesný výklad jeden spolukolega ostře pustil :) bohužel jsem ji pak potkal na FELu u zkoušky, a nebo svatou válku mezi naší třídou a profesorkou biologie, rozhodně je toho mnohem víc.

    Já osobně jsem rád, že jsem chodil právě na tuto školu, pobýval ve skvělém třídním kolektivu a v poslední řadě se i trochu něco někde naučil. Samostudium jsem bral jako samozřejmost. Myslete na ty chudáky na průmyslovkách :))

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za komentáře. Já jsem taky pobýval ve skvělém ročníku, měl jsem skvělého třídního, od druháku skvělou fyzikářku, seminář s mikrobiologie byl boží a vůbec.

    S vyučujícím IVT ve třeťáku jsem se taky slušně chytnul, když mi dal zlou známku z testu, přestože byl celý správně.

    Po delší debatě to bylo asi takhle:

    Já: "Vy mi tedy tvrdíte, že má odpověď na otázku číslo X je sice naprosto správně, každopádně protože neobsahuje dodatečnou informaci, kterou sice znám, ale vy jste se na ní v zadání rozhodně nezeptal, je tato otázka vyhodnocena jako nesprávná?"

    On: "Ano." (to nás všechny zabilo)

    Já: (teatrálně zaklapávám své školní desky) "V tom případě se uvidíme u komisionální zkoušky" (odchod) (potlesk)

    Jinak svatou válku s učitelkou biologie jsme vedli taky, ve čtvrťáku si patrně našla chlapa a začla se chovat vlídně, obrat o 180°.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš recht, když baby nemaj zacpanou ďouru, jsou z nich příšerné semetriky a sépie!!! Také jsme takové měli, naštěstí když začali šuk-kat, tak se zlepšili k nepoznání, přímo rozkvetly :-D

      Vymazat
  6. Jako chudák z (nejmenované) průmyslovky lehce závidím a těžce se směju, ačkoli pocházím z poněkud jiného oboru. Blbci, byrokrati a zkostnatělosti jsou koukám všude. V letech 2002-2006 jsme se učili principy staré 40 let od profesorů, kteří byli stejně názorově nehybní a zaprášení jako jejich stroje. Do počítačové učebny se tehdy vůbec nesmělo - člověk se ale aspoň naučil v knihovně pracovat s Win 95...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Si stěžuj, VOLE! Já se učil komply sám a tenkrát na DOSu na nějaké slabé 486tce / sx33Mhz :-D. Nikdo v celém městě žádný kompl neměl (bylo to na menším městě).... jo to byly doby, pak přišlo pár lidí co si pořídilo komply kvůli podnikání, ale absolutně se v tom nevyznali..... Připadal jsem si jak King, že jsem se toho tolik naučil. Dnes už po tom ani pes neštěkne :-D Jo, doba je jinde.... Dnes si válím šunky jak IT specialista v jedné nejmenované firmě a jediná má práce je, starat se občas o síť, nebo nějakému manaěrskému jelitu přeinstalovat NB. To vše za nadprůměrný plat a cca 2-4 hodiny, týdně :-) Jo a tady v BrnĚ, pozor BRNO né Praha :-)

      Vymazat
  7. Nikde netvrdím, že to bylo nejhorší možné, jen říkám, že by to mohlo být mnohem lepší.

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Pěkné, vtipné a řekl bych, že věcné. Jen by mě zajímalo, jak se dá někdo zažalovat za "pověru"? :-) Už vidím fízly mávající bločkem na každého, kdo nešlape na kanál ;-).

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuju, Mirku, za pěkné shrnutí. Já můžu posoudit jak ono nejmenované gymnázium, tak průmyslovku, kde jsem měl to štěstí (smůlu) rok přebývat.

    A asi nemá moc smysl zacházet do detailů, ale určitě jsme z toho s tím gymplem vylezli ještě hodně dobře. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tomáš Báča: Už mě na to upozornil i táta, opraveno :D Díky

    OdpovědětVymazat
  12. Pana takzvaného učitele, co neuměl PHP jsem ničil po každém testu. Téměř vždy jsem měl za tři, pak jsem mu celý test cca deset minut vysvětloval a nakonec jsem měl bez chyby za jedna.

    Při vysvětlování jsem používal veřejně dostupnou dokumentaci PHP, kterou si i on měl možnost přečíst třeba po kouskách.

    Občas jsem byl napomenut při vyučování, že ruším. Moje rušení spočívalo v tom, že jsem kamarádovi říkal o všech chybách či nesmyslech, co vyučující při výkladu udělal. Nebylo to ze zášti, ale protože kamaráda vývoj v PHP zajímal, tak jsem se cítil povinen mu pomoct, aby si nezasíral hlavu nesmyslama.

    Jedna perlička za všechno: Učitele (ač se zdráhám toto honosné označení používat pro člověka, který neuměl vůbec nic, natož učit) se mi podařilo jednou rozpálit do ruda.

    Ukazoval nám výcuc UKÁZKOVÉ z databáze uživatelů v nějaké své modelové aplikaci. V jednom sloupci měl plaintext hesla, v dalším zahashovaná hesla (md5).

    Někdo se zeptal, proč má ty hesla jak v plaintextu, tak v hashované podobě. Na to řekl, že md5 není hash.

    Já jsem se ho ptal, proč teda je to ve veškeré dokumentaci, kterou jsem viděl, jako hash označováno. On na to, že hashovací tabulky existovaly ještě než se narodil můj otec (souvislost jsem jaksi nepobral).

    Tak jsem mu řekl, že to chápu, ale jestli má teda nějaké vysvětlení, proč to všichni kromě něj hashí nazývají, a to i v oficiální dokumentaci.

    Načež opravdu zrudl a začal na mě křičet: „Oni vám to na ČVUT vysvětlí.“ A to jsem prosím nikdy nevyjádřil ani náznak záměru jít na ČVUT, ani si nemyslím, že by patřila mezi kdovíjak zázračné informatické školy (elektro je věc jiná).

    Mimochodem, tuhle citaci a kus příběhu jsem ve čtvrtém ročníku zařadil do své maturitní slohovky, ze které jsem dostal za jedna!

    OdpovědětVymazat
  13. Souhlasim s Jirkou, že angličtina byla hrozná, já osobně jsem se na gymplu 4 roky s rozvojem jazyka absolutně zaseknul a dá se říct, že po maturitě jsem toho uměl míň než v 9. třídě, takže to teď vše doháním...já mám na čtyři roky mezi tlačmenama vzpomínky z trochu jiného úhlu :D

    Ve druháku jsem při datlování pro mě absolutně nesrozumitelného zdrojového kódu v pascalu uvědomil, že mě víc baví anatomie a pitvání žížal, než vysedávání před monitorem...

    S třídou jsem se už ale natolik sžil, že přestoupit mezi saláty se mi nechtělo, takže jsem zahájil tichou válku s programováním...jak ale čas běžel, moje neznalosti programování a celého systému začínaly být natolik tragické, že jsem se bál, abych vůbec přežil, protože jedničkou z biologie programátora neohromíte :D

    Naštěstí jsem měl ve třídě milosrdné kolegy, kteří se mnou měnili zdrojáky za slohy na češtinu nebo poznávačky z biologie, takže jsem přežil a úspěně dostudoval :-)

    Dodnes na ta léta vzpomínám s úsměvem, jak jsem dostával záchvaty vzteku, když jsem nechápal knížku "PHP pro úplné začátečníky" . Ale určitě mi to hodně dalo, protože ačkoliv sem se ve světě programování pohyboval čistě pasivně, určitým způsobem mě to také ovlivnilo :-)

    OdpovědětVymazat
  14. jsem relativne starsi rocnik a o skolu se zajimam z duvodu vlastnich deti / zajimavy blog - http://blog.peoplecomm.cz/kategorie/vzdelavaci-system a debata o dnesni dobe vs skolstvi - http://blog.peoplecomm.cz/clanek/na-snidani-s-petrem-marou
    Nedelam zadne PR - jen si myslim, ze to spolu souvisi... Honza

    OdpovědětVymazat
  15. To jako vážnĚ někdo čte tyto elaboráty?
    Dočetl jsem po:
    "Spoustu podniků spoléhá na to, že si kupon koupíte, zaplatíte, ale službu nevyužijete včas"
    Těžko je toto tvrzení pravdivé, často na tom podnik přímo prodělává, jen aby si zajistil reklamu a spoléhá se také na to, že si tam ještě něco koupíte......
    Škoda mluvit/psát, ubrečený Miro si zas stěžuje, jak je ten svět zlý :-D MUHEHEEEEEE
    Hlavně, že dělá v Redhatu a kupuje vouchery, aby ušetřil, jak nějaká socka :-( OMFG! Klasické čecháčství!

    OdpovědětVymazat